Hornická stezka

Hornická stezka

Už ve středověku se v Krkonoších začali objevovat první hledači pokladů, kteří sem proudili ze západní a jižní Evropy. Říkalo se jim Valoni. Ve 12. stol. legendární Valon Laurentius Angelus prý odhalil bohatá ložiska železné rudy v nedalekých Kowarech.
Bohatá krkonošská ložiska cenných kovů a drahokamů přitahovala čím dál větší počet horníků a dobrodruhů. Ti popsali svá krkonošská putování a také cesty vedoucí k pokladům skrytým pod zemí v proslulých středověkých valonských knihách. Najdeme tam mimo jiné popisy tras, které vedly do údolí Łomniczky, údolí Sowia Dolina (Soví údolí), karu Kocioł Łomniczki, nivační deprese Biały Jar či karů Malého a Velkého rybníka (Kotły Małego a Wielkiego Stawu).
V 16. stol. došlo v Krkonoších k zavedení jistých regulací „hledačské horečky“. Majitelé pozemků začali vydávat speciální povolení k hledání pokladů a k hornickým pracím.
Na přelomu 18. a 19. stol. nastal největší rozvoj hornictví na úpatí Sněžky. V oblastech Płóczki, Karpacz, Sowia Dolina a Kocioł Łomniczki se těžilo ve velkém. Na území dnešní Karpacze vzniklo několik dolů. Některé štoly dosahovaly délky 90 m, někde až 300 m. Těžbou se zabývaly tři hornické společnosti – organizace, které svým charakterem připomínaly dnešní řemeslnické cechy. Horník (polsky gwarek) byl svobodným člověkem, který měl právo hledat a těžit nerosty. K těžším pracím si mohl najmout další lidi. Na území dnešního města se těžila především olověná ruda a stříbro.
Tehdy se v údolí Sowia Dolina začaly ve velkém těžit granáty, které do těchto končin přitahovaly jako magnet četné turisty sestupující ze Sněžky dolů po hraně Obřího hřebene. První zmínka o granátových dolech v této oblasti pochází z roku 1703.
V  knize o nerostném bohatství ve Slezsku pocházející z 18. stol. najdeme informaci věnovanou ložiskům v údolí Sowia Dolina. Na úrovni Wilczí Poręby (Vlčí paseka) na svahu Svorové hory (pol. Czarna Kopa) se nacházela měděná, stříbrná a cínová ruda a také velké množství železné rudy. Tomuto místu se kdysi říkalo „Schwarze Klippe“.
V této části Karpacze doly vznikaly až do 2. poloviny 19. stol. Zkoušela se tehdy (kolem roku 1882) těžba arzenu, kobaltu, mědi a stříbra. Avšak několikaletá těžba nepřinášela velké zisky a všechny doly byly uzavřeny.
Do našich dob se dochovaly stopy po hornických pracích na Wilczí Porębě v okolí skalní skupiny Krucze Skały (Krkavčí skaly). V roce 1788 nebo 1790 zde jistý Gottfried Exner založil dva kaolinové doly, které dodávaly tuto surovinu manufakturám v Berlíně. Říkalo se, že za tunu kaolinu, sloužícího pro výrobu porcelánu a posílaného do hlavního města tehdejšího Pruska, dostával majitel dolů 20 franků ve zlatě.
Prvním oficiálním dokladem, který potvrzuje, že v Karpaczi existují doly, je krátká zmínka pocházející z 8. října 1713 a objevená ve Vratislavské královské státní knihovně (Wrocławska Królewska Biblioteka Państwowa). Vyplývá z ní, že v roce 1712 v Karpaczi (Cromhübel und Plagnitz) byl zprovozněn stříbrný důl.
Po celé 18. století a v 1. polovině 19. stol. byly v místech, jako jsou Karpatka, Strzelec, Księża Góra a také Biały Jar a Kocioł Łomniczki, v provozu větší a menší štoly. Vytěžená ruda se odesílala nejčastěji do osady Miedzianka k dalšímu zpracování.
Poslední snahy o těžbu na území Karpacze byly zaznamenány v 50. letech 20. stol. Bez většího úspěchu se tehdy v Sowí Dolině hledala uranová ruda.

Mnohé stopy těžební činnosti kdysi dávno prováděné na území Karpacze se do současnosti už nedochovaly.

HORNICKÁ STEZKA – označená mimo jiné třinácti kamennými rozcestníky se stylizovaným zobrazením kladiva a krumpáče vyrytými do kamene – seznamuje s dějinami Krkonoš, které jsou spojeny s hornickými tradicemi Karpacze.
Při procházkách městem po Hornické stezce můžeme najít v kameni vytesané hraniční kříže vyznačující hranice jednotlivých hornických pozemků a také haldy výkopků ze starých štol. Narazíme i na zbytky středověkého rýžoviště zlata a na štoly vyhloubené do Kruczích Skał. Můžeme se také díky geologické naučné stezce seznámit s geologickou minulostí tohoto regionu. Jsou zde k vidění nejzajímavější ukázky hornin, které se vyskytují v těchto horách, a také pozoruhodný výchoz kontaktních rohovců.
Vytyčením Hornické stezky byla označena nejkratší cesta mezi centrem Karpacze a částí Osiedle Skalne.

Interaktywny przewodnik został wykonany w ramach projektu wspólfinansowanego przez Unię Europejską ze śodków Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego w ramach Programu Operacyjnego Współpracy Transgranicznej Republika Czeska - Rzeczpospolita Polska 2007-2013.