Výchoz kontaktních rohovců v ulici Obrońców Pokoju v Karpaczi

Kontaktní rohovce vznikají ze slídových břidlic vlivem působení horkého žulového magmatu, které do nich proniklo před zhruba 320 miliony lety. Podél kontaktu magmatu s okolními horninami došlo k jejich metamorfóze (přeměně). Magma na ně působilo především svou teplotou dosahující přes 600 ˚C, ale také, i když v menší míře, tlakem a fluidy. Tyto činitele způsobily, že některé minerály, jež tvořily břidlice, byly přetaveny a na jejich místě vzniklé nové minerály vytvořily novou horninu – kontaktní rohovce. Kontaktní rohovce obsahují kromě minerálů typických pro břidlice také andaluzit a kordierit (téměř úplně přeměněný na pinit), dále pak v menším množství pyrit a turmalín, tedy minerály, které krystalizují při vysokých teplotách a nízkém tlaku. Vše probíhalo v hloubce zhruba 8-10 km pod povrchem země.

Pozdější procesy zvětrávání hornin, eroze a vrásnění vedly k odkrytí jak magmatu ztuhlého v podobě žuly, tak hornin, do nichž kdysi magma proniklo. Vzhledem k tomu, že kontaktní rohovce jsou horniny odolnější vůči zvětrávání, tedy ničivým vlivům vody a atmosféry, než s nimi sousedící žuly, břidlice či ruly, tvoří v krajině vypouklé formy (např. Sněžka, Studniční hora, Luční hora, Kozí hřbety).

Bdělý pozorovatel si však všimne vzhledového rozdílu mezi zdejšími kontaktními rohovci a těmi ze Sněžky nebo Vysokého jizerského hřebene, které připomínají silně zvlněné břidlice obsahující podlouhlé, rovněž zvlněné čočky křemene. Občas i pouhým okem jsou vidět ve slunci se lesknoucí šupinky slíd a krystaly dalších minerálů. V Karpaczi kontaktní rohovce vypadají trochu jinak, protože opětovná krystalizace křemene v nich do velké míry zastřela charakteristické rysy slídové horniny. Místo toho získaly podobu masivní šedozelenomodré horniny připomínající serpentinit. S obtížemi se v ní dopátráte čoček křemene, které se zdají jakoby rozmyté. Možná tato dodatečná přeměna souvisí s tím, že je tato hornina součástí tzv. rohovcové kry, tj. odtrženého seskupení hornin ponořeného do žulového magmatu v okamžiku, kdy magma pronikalo z hlubin přes slídové břidlice.

Krystaly jednotlivých minerálů tvořících rohovcovou horninu v místě odhalení nelze pozorovat, protože se zde vyskytují ve velmi drobné formě. Lze si však všimnout pozůstatků po rozmanitých procesech, které horninu ovlivňovaly od okamžiku jejího vzniku. Jedná se zejména o četné různosměrné pukliny. Povrch spár bývá někdy hladký s mělkými podélnými rovnoběžnými prohloubeními připomínajícími rýhy. To jsou stopy po zlomech, tedy puklinách v hornině, podél nichž nastal pohyb.

Od okamžiku odkrytí horniny v důsledku těžby probíhalo intenzivní zvětrávání. Vlivy kolísající teploty vzduchu, vlhkosti a mrazu způsobují, že hornina směrem od povrchu podléhá destrukci. Má světlejší barvu, občas se láme, odštěpují se od ní malé šupiny. Horninu navíc ničí rostliny, zejména stromy, které do spár zapouštějí kořeny. Ty se pak rozrůstají a způsobují její rozpad. Dalším ničivým prvkem jsou lišejníky, které pokrývají její povrch.